Hormonální léčba patří mezi nejstarší prostředky používané proti karcinomu prsu.
Její účinnost je ovšem podmíněna přítomností hormonálních receptorů v nádorové tkáni, která svědčí o tom, že nádor je závislý na hormonálních podnětech. Pokud tyto receptory nejsou při histologickém rozboru v buňkách nádoru prokázány, hormonální léčba se neaplikuje, nemá smysl.
Hormonálním receptorům se zabrání v navázání ženských pohlavních hormonů, které stimulují prsní karcinom. Toho lze dosáhnout různými způsoby, a podle nich se rozlišují i různé druhy hormonální léčby:
Tento druh léčby spočívá v zablokování zdroje, produkujícího pohlavní hormony, tedy vaječníků. K tomu je zapotřebí provést ovarektomii (kastraci), a to buď chirurgicky (efekt je takřka okamžitý), nebo medikamentózně (efekt nastupuje později a je vratný, což je výhoda). Ovarektomie se provádí zásadně jen u žen před přechodem.
Při tomto druhu léčby se využívá tzv. antihormonů, které konkurují přirozeným hormonům a zabírají jim místo na hormonálních receptorech. Největší význam pro léčbu mají antiestrogeny, z nichž nejčastěji se používá tamoxifen, který má jak antiestrogenní, tak estrogenní účinky.
Inhibiční léčba se indikuje pacientkám po menopauze. Jejich organizmus i v tomto období stále produkuje estrogeny, a to díky aromatáze, enzymu přeměňujícímu v nadledvinkách steroidy na estrogeny. K léčbě prsního karcinomu se využívají inhibitory aromatáz, tedy látky, které aromatázu zablokují. Tím se tvorba estrogenů přeruší.
Hormonální léčba je v podstatě určitým typem biologické léčby. Stejně jako ona je zacílena jen na nádorové buňky, a proto má méně nežádoucích účinků než chemoterapie, a je taky lépe snášena.
Hormonální léčba je dlouhodobou záležitostí, jako adjuvantní trvá několik let, v případě pokročilého, metastatického onemocnění se indikuje nastálo. Aplikuje se zpravidla samostatně nebo po chemoterapii.
